Japonsko 2014 // pt4

Den 10 - Mito

Desátý den cesty byl vyhrazen pro přesun do Mita. Mito není bůhvíjak zajímavé město, ale má anglicky komunikující hotely v rozumných cenových relacích a není z něj daleko do Oarai, kde tohle neplatí. Cestou z Kawaguchiko do Tokya i z Tokya do Mito jsem měl štěstí na expresy, takže jsem dorazil dost brzo na to, abych omrknul místní zahradu Kairakuen, která má stejně jako ta v Okayamě patřit mezi tři nejhezčí zahrady v Japonsku. (S Ritsurin parkem v Takamatsu, což technicky vzato není zahrada, mezi nejhezčí čtyři.) No, i kdyby nepršelo, nebyla zas tak extra, na druhou stranu srpen (tou dobou už vlastně září) asi není nejvhodnější měsíc pro návštěvy zahrad, obzvlášť ne této. Ale může se tam zadarmo a nachází se v ní Kobuntei, jakásito historická budova, kde někdo důležitý přijímal jiné, o něco méně důležité lidi. (Historie - who cares.) Každopádně byla hezká, z horního patra byl solidní výhled na část zahrady a nepršelo do ní. Zahradu jsem neprocházel celou, protože 1) pršelo, 2) byla velká jak cyp, 3) už bylo docela pozdě, 4) mě ještě bolely nohy z Fuji.

Cestou zpátky jsem si konečně poprvé v Japonsku vyzkoušel standardní způsob platby za MHD, protože ICOCA je tu celkem k ničemu: Při nástupu zadními dveřmi si člověk vytáhne lístek a na ceduli u řidiče jsou čísla (lístku), u kterých naskakuje částka, kterou je třeba při vystoupení předními dveřmi zaplatit. Přesně. U řidiče je i stroj, co vám rozmění, ale doporučuje se použít během cesty, protože při placení to zdržuje. Přijde mi to proti flat rate celé jako zbytečně komplikovaná prkotina, ale podle všeho je to v Japonsku standard. (Výjimky jsou.) Já si každopádně do toho dne vystačil s pípnutím karty při nástupu a výstupu.

Večer jsem ještě zavítal do obchoďáku pro sportovní tašku, protože následující dny před odjezdem byly v plánu větší nákupy a mě už batoh s taškou přes rameno tak tak stačily. Horko těžko jsem odolával nákupu ukulele ve vedlejším oddělení >_>

Den 11 - Oarai

Tak. Dnešek byl věnován procházce po Oarai, mecce fanoušků Girls und Panzer anime. Odhadem jsem potkal cca 8 dalších podobně postižených jedinců, i když cizinec jsem tu byl jen já >_> Každopádně v Oarai je GaruPans všude. Na nádraží je GaruPans, konec konců i na některých vlacích je GaruPans, po městě jsou rozeseté papundeklové Girls und papundekové Panzers a skoro každý obchod vypadá na první pohled jako GaruPans gift shop. Vlastně ani nevím, jestli tam nějaký skutečný GaruPans gift shop je - jestli jo, tak jsem ho nerozpoznal. V jednom z obchodů, kde jsem se zakecal (divné, ale zakecal - v japonštině), mi po asi 20 minutách řekli, že vlastně stojím v obchodě s rybama, což bylo v podstatě celkem překvapení, protože do té chvíle jsem neviděl žádnou rybu. Za to jsem viděl kvanta Garupans placek, Garupans balenou vodu a nějaké další věci a z rádia hrál GuP soundtrack. Co mi přijde nejdivnější - nezdá se, že by to místním ani po 2 letech lezlo na nervy. O pár ulic vedle jsem se pro změnu zakecal v obchodě s... jo myslím že prodávali ovoce a zeleninu, s místníma číňanama. Japonsky. Dostal jsem mandarinku. V obchodě s rybama jsem dostal nějaký odznáčky a hrst GaruPans chara-sleeves (Jestli to dobře chápu, je to pouzdro na jednu sběratelskou? kartičku s potiskem. Na smysl se mě neptejte.). V sushi baru jsem dostal další odznáček a dal si zatím nejdražší sushi v životě. No, každopádně byli všichni dost přátelští. Slunko trochu pražilo, ale zároveň foukal od moře chladný vítr. Minul jsem dva turisty na GaruPans kolech, vystoupal k chrámu, který byl v rekonstrukci, takže prd z toho, a přesunul se k moři.

Oarai má údajně jednu z těch lepších pláží v Japonsku a já byl poprvé u moře, takže jsem se i docela těšil. Než jsem teda zjistil, že ta hezká pláž je ta, co leží na druhé straně města a že je po sezóně a že na začátku září už se tu stejně nikdo nekoupe a že ten chladný vítr je přece jen opravdu dost chladný.

Mrknul jsem se ještě na Oarai Marine Tower (rozhledna, garupans), koupil si v automatu kornout zmrzliny, která je v Japonsku obecně o dost lepší, než cokoliv, co se prodává tady, a o kus dál taky crepe, který byl na rozdíl od toho z gamescomu chutný a za rozumné peníze. Po nějakém tom poflakování na pláži jsem se odebral zpátky na vlak.

Oarai má asi 20k obyvatel. Je tu hezky, lidi jsou fajn, mají pláže i golfové hřiště, všude se válí něco od Girls und Panzer, Mito je vzdálené asi 3 zastávky lokálkou a z Mita do Tokya je to asi hodina expresem. Upřímně řečeno, dovedl bych si představit tady bydlet. Protože jsem nerozpoznal Garupans giftshop od ostatních obchodů, odjížděl jsem víc na lehko, než jsem čekal. To bylo trochu zklamání. Ale aspoň mám ty placky.

Den 12 - Akihabara

Zpátky v Tokyu. Večer dne před odletem jsem vyhradil nákupům v Akihabaře. Odpoledne jsem ještě zaskočil do Eastern Imperial Palace Gardens, které bůhvíjak neohromily, ale aspoň to bylo zadarmo. Hotel jsem měl přes ulici od stanice Akihabara a ukázal se být ideální pozicí pro šmejdění po Akibě. Mým cílem pro tento den bylo sehnat figurku Yoshino od Plumu. Po projití většiny obchodů, co jsem našel, mi někdo nakonec dostatečně jasnou angličtinou vysvětlil, že tahle konkrétní figurka (a nejspíš i ostatní Yoshino figurky) jsou nenávratně vyprodané - zahlídnul jsem jednu z druhé ruky, za kterou chtěl někdo v přepočtu přes 13 tisíc korun a zas tak moc ji nechci. Na internetu by se dala sehnat nová i se clem snad kolem 5 tisíc, ale popravdě řečeno ani tak moc ji nechci. Nakonec jsem si odnesl repainted verzi Mayoi Hachikuji (Bakemonogatari), kterou jsem taky našel jen jednu, s nálepkou "poslední kus" a Beach Queen verzi Akiyamy Yukari (Girls und Panzer), artbook Porco Rosso a pro exkolegu z práce artbook od Kantai Collection. Uf.

Co mě trochu mrzí, že jsem nezkusil, byla návštěva Maid Café, ale natrefil jsem snad jen na jedno a... upřímně řečeno, způsob, jakým to bylo všechno extrémně sladce roztomilé mě snad až odrazoval. Něco ve mě mi říkalo, že takové místo by nemělo v tomhle světě existovat >_> Doufal jsem v nějakou víc normální kavárnu, ale ničeho takového jsem si nevšimnul. Možná příště přístě, no.

... a odlet

Ráno jsem narazil na dopravní špičku. Yamanote line, přestože po ní vlaky jezdily co 2 minuty, byla narvaná k prasknutí a já, obtěžkán zavazadly, jsem přehodnotil situaci a odešel shánět taxík. Na ICOCA kartě bylo pořád nabito přes 2 tisíce jenů, takže jsem se rozhodl s ní dneska zaplatit co půjde: Nejdřív jsem s ní zaplatil taxík, potom pití z automatu, nakonec i tonkatsu sendvič v Narita EXpresu. (Celkem mňamka, škoda zjistit to pár hodin před odletem.) Sice mi na kartě pořád zbylo asi 500 jenů, ale tak už to holt asi zůstane.

Letiště v Naritě tak docela nechápu, upřímně řečeno. Asi nezvyk amatéra. Let do Zurichu s Edelweissem byl překvapivě pohodlný, měl jsem dvojsedadlo pro sebe, hezký výběr filmů (konečně jsem viděl Casablancu, nebylo to marné), i jídlo bylo až nečekaně slušné a zadek začal trpět až někde nad Polskem, takže super. Na palubě SWISS letu do Prahy už se mi stýskalo po Japonsku, protože v tu chvíli jsem si přišel jak kdybych v letadle seděl s osmdesátkou nevychovanejch parchantů.

No. Co dodat?

Doufám, že si budu moct někdy dovolit letět tam zas, protože řadu věcí jsem nestihnul, na pár míst bych se rád vrátil a vůbec to bylo velmi fajn. Zároveň mám radost, že jsem svoji první cestu do dálných krajů zvládnul bez větších problémů sám, že jsem vylezl na Fuji, že jsem z ní pak zase slezl bez dlouhodobých zdravotních následků, že jsem víceméně trefil předpokládaný rozpočet, a určitě z řady dalších věcí. Docela rád bych zkusil tam někde pracovat, ale nemám nejmenší tušení jak na to :D


- Japonské mince mají nominálku 1,5,10,50,100,500 yenů, přičemž ty "pětkové" nejsou moc obvyklé. A 10 yenová mince je druhá největší po 500 yenové a 1 yen je asi 20 haléřů a nákupy se samozřejmě nezaokrouhlují na desítky yenů. Upřímně řečeno úplně nechápu, proč nemají i "dvojkové" mince, protože v praxi jsem měl takhle peněženku věčně narvanou 1,10,100 yenovýma mincema. Pozitivum je, že člověk má nutkání s nima platit - aby se jich zbavil.

- Japonské jídlo, hlavně teda smažené, má takový specifický zápach, který nedokážu dost dobře identifikovat, ale chybět mi nebude. Co taky nedovedu dost dobře říct je, proč všichni pijou zelenej čaj, protože upřímně řečeno chuťově je to celkem yuck. Teda dá se to pít, jen nevím, proč by to někdo upřednostňoval před vodou >_>

- Automaty jsou všude, ale skoro všechny jsou na pití a těch pár co nebylo na pití, bylo většinou na zmrzlinu. Automatů na jídlo jsem viděl možná pět.

A dál nevim, takže zatím takhle asi všecko.

Tady fotky pohromadě